Ústecký Jokič o nebezpečí případné severské série

Ani za stavu 3-1 na zápasy, kdy stojí jedinou výhru od semifinále, a jejich protivník je oslaben o klíčovou oporu Kamerona Chatmana, neberou ústecké Pandy postup ani omylem za hotovou věc.

„Určitě to není rozhodnuté. Po tom, co jsme předvedli v sobotu, se o tom vůbec nemusíme bavit,” vrátí se power forward Jan Karlovský k porážce ve třetím utkání z vedení o tucet ve třetí čtvrtině. A rychle také dodá: „I když jim chybí Chatman, jsou Pardubice pořád kvalitní tým a my do toho půjdeme dál na sto procent.”

Honzo, jak právě zranění Chatmana i to, že soupeři jeden a půl zápasu u vás chyběl další klíčový hráč Šafarčík, sehrálo zásadní roli ve vývoji série?
Odstoupení „Pecy” (Petra) Šafarčíka nám pomohlo je zlomit. A když se zranil Chatman, což vypadalo strašně, tak to sérii z pohledu Pardubic ovlivnilo, ale i tak se semknuly a druhý i třetí zápasy odehrály dobře. Črvrtý už byl jiný, protože my jsme hráli dobře v útoku, a soupeř už tak dobře nebránil. Kameronu Chatmanovi ale určitě přeju, ať se mu to co nejdřív zahojí a je co nejdřív zpátky.

Štval vás způsob, jakým jste přišli o třetí zápas z vedení o 12 bodů?
Tam jsme úplně vyhořeli v útoku, což je paradox, protože hned další den nás útok velice podržel. V sobotu se ale kromě Lamba Autreyho nikdo další nechytil. To nás zarazilo a zkomplikovalo nám to plány.

V tomhle zápase se ani na deset bodů nedostal ligový top skórer Nichols. Byla tam na něj Beksa líp nachystaná?
Myslím, že to jen nebyl jeho den. Říká se sice, že nejlepší hráči nemají špatné dny, ale jemu to úplně nesedlo. Dělal to samé co jindy, ale vždycky něco málo chybělo, aby ten koš dal. I tak ale hrál dobře a týmu pomohl, i když se prohrálo. Ve druhém utkání série byl nezastavitelný, tak uvidíme, jak na tom bude ve středu, ale když jsem ho viděl na tréninku, tak myslím, že to bude dobré.

Co se stalo v Zápase 4 jinak, vedle vaší širší rotace, že vypadal o tolik líp než ten třetí?
Po sobotě jsme se konečně trefili, hráli jsme kolektivněji a přešli jsme přes pardubickou zónu, která nás zaskočila ve třetím utkání. A vždycky když se domácí přiblížili na deset, my zase odskočili, což pro psychiku soupeře není nejlepší. Na konci vytáhli presink, který nás trochu překvapil, ale hlavní bylo, že jsme překonali tu zónu, trefovali jsme se a hráli rychle.  

I v play-off má u vás solidní minuty až deset hráčů. Co se během sezony změnilo?
Máme už deset hráčů, kteří hrají pravidelně. Třeba na pivotech se točíme ve třech, vždycky po třech čtyřech minutách, abysme byli pořád čerství a mohli do toho tlačit. Asi jsme se postupně víc vyhráli a dostali větší důvěru, kterou jsme si nějak svými výkony zasloužili. Doufám, že to tak bude pokračovat i dál, nebo se to pro nás jako mladší české hráče ještě zlepší.

Jak vy se cítíte v tom mixu NBA a Euroligy, který ordinuje váš kouč?
Kdyby tu teď byl (spoluhráč) Martin Nábělek, tak by řekl, že jsem jako Nikola Jokič. (usmívá se)

Čím mu hvězdného srbského pivota Denveru připomínáte?
Nevím, co si pod tím mám představit (usmívá se). Martin tvrdí, že občas vymýšlím nějaké přihrávky, aby byly tak kreativní jako od Jokiče. Nebral jsem to vůbec jako nějaký mix, nebo že by se něco ohromně změnilo. Mně přijde, že hrajeme pořád stejně, rychle, dobře bráníme a snažíme se běhat do protiútoků a hledat volné střelce.  

A vy třeba Euroligu teď sledujete víc?
Já vůbec. Maximálně koukám na nějaké highlighty, nemusím být v basketu naložený každý den. Na začátku sezony jsme chodili koukat na Euroligu k Martinovi, ale teď už ne, já už se jen koukám na první ligu, jak hrály moje Litoměřice. A pak na NBL, když se hraje.

Je váš herní systém náročnější na pochopení?
Jak už to hrajeme druhý rok, tak my, co jsme tu delší dobu, už to umíme, ale je to docela komplikované, zvlášť pro někoho, kdo to v životě nehrál. Je tam víc variant, kdo může zakončit, a třeba Maverick Rowan, který přišel až v průběhu sezony, se v tom chvíli hledal. Teď už vidíme, že se  v tom našel a hraje velice dobře.  

V sérii jste postupně udělali 12, 6, 13 a 4 ztráty, což je víc než slušné na play-off poměry. V čem je kouzlo všaho útoku, když přihrávky nejednou zostra létají i skrz vymezené území?
Máme dobré rozehrávače, kteří neztrácejí balon. Je tam kvalita, Martin Nábělek, Lamb Autrey, Ty Nichols a je to hlavně o nich. Nevymýšlíme žádné extra přihrávky, doufám.

Takže kromě vás to nikdo s kreativou nepřehání?
Jo, ještě Láďa Pecka si myslí, že tohle umí, ale moc mu to nejde (směje se).

Je to ještě předčasné, ale jaké semifinále by případně bylo lepší a v čem? Vypjaté derby s Děčínem, nebo cestování v souboji s Opavou?
To si vůbec netroufám říct. Každá varianta by měla svoje pro a proti. Děčín hraje tvrdě, bylo by to kousek a zajímavé pro celý kraj, ale taky by to možná bylo až moc přehecované a třeba by se stávaly pravidelněji věci jako vyloučení AJ Waltona a Filipa Kroutila s Brnem. Opava by zase byla daleko, taky ale ještě nepostoupila. Jsou zkušení a jsou mistři a každý by chtěl mistry porazit.

A vás možná vedle poivinností v play-off čeká ještě baráž o NBL v dresu Litoměřic, pokud dotáhnete aktuální stav 1-1 ve finále první ligy se Svitavami až ke triumfu.
Tohle ještě nemůžu říct, jestli nám, hráčům z Ústí, program v NBL další účast v těchto bojích dovolí. A pokud jde o zapojení do baráže se Slavií, tak jsme si s trenérem dělali srandu, že bysme si to případně zkusili. Hlavní je ale do ní postoupit.